Tango mě baví, živí a inspiruje. Tančím, učím, organizuji a propojuji.
A ano, dělám ho s vášní i profesionalitou. 

Tango mi přišlo do života náhodou skrze španělštinu na přelomu tisíciletí a od té doby začalo udávat směr mých dalších kroků, osobních i pracovních. Po několika intenzivních letech vzdělávání, tančení a cest za tangem po Evropě i do Buenos Aires jsem začala tango sama vyučovat a po narození dětí už jsem se ke své původní profesi v business světě (zatím) nevrátila.

Tango je tanec mnoha rovin a zraje jako víno. Chce to čas a možná trochu pokory. Mě osobně tango naučilo jinak uvažovat o hudbě, partnerovi i pohybu. Moderní gymnastika mi dala do života výborný základ, a najednou tu bylo intimní objetí s partnerem, což mi otevřelo cestu k sobě a své ženskosti.

Díky tangu jsem potkala spoustu inspirativních lidí a dostala se ke spolupráci na zajímavých tanečních projektech v divadlech, filmech, koncertech, autorských tvorbách. Cestování se také změnilo, do kufru je třeba přibalit taneční střevíčky.

Jsem veselá, ráda mluvím sprostě a při tanci se vždycky namlasknu na chlapa tak, že si mě chce vzít za ženu.

Můj pohybový background vychází z bojových umění a z jógy. Svoje první tango krůčky jsem si zkusila v Caminitu v roce 2007 na lekci Marka a Radky a okamžitě jsem se zamilovala. V průběhu času jsem měla lekce s mnoha výbornými učiteli a vzdělávám se v tomto směru dodnes. V tangu leaduji i followuji. Moje láska k tangu jde ale ještě hlouběji, protože mojí vášní je i učení a DJování. Tango má obrovskou komunitu rozšířenou po celém světě, ve které si určitě najdete přátele. Co je ale to, co na tangu miluju úplně nejvíc? To, že můžu splynout v objetí se zcela neznámými lidmi, nemusíme ani mluvit stejným jazykem a přesto si můžeme rozumět, inspirovat se, být společně kreativní v přítomném okamžiku v tanci. Žádné dvě tandy nejsou stejné. Přidejte se k nám!

Since childhood, dance has been my true love.

At five, I embraced belly dance, then explored flamenco, samba, ballet, rock and roll, and traditional Venezuelan dances. However, it was at 11 that my mom convinced me to join her for a tango lesson, initially finding it boring. Surprisingly, that class marked a turning point, revealing a unique connection that set tango apart. Little did I know, that class would change everything.

Tango brought a different kind of magic into my life, you know? Gradually, my affinity for it deepened and when my mentors from Tango Barquisimeto moved to Buenos Aires, my partner and I assumed teaching roles. In 2015, I established my own school, Social Tango, in Mérida, surrounded by the beauty of the Venezuelan Andes. And later, upon relocating to the Czech Republic to study, my first priority was connecting with the local tango community.

Fortunately, I’ve encountered wonderful people who share the same passion for tango, once again affirming that no matter how distant your journey takes you, you can always find a nice embrace wherever you go!

Raději cestuji svou myslí než svým tělem, protože věřím, že to je to, co ze mě dělá kreativního člověka. Tango a umění obecně mi pomáhá uvědomit si tuto zásadní potřebu v mém životě.

Jednou ráno jsem se probudil a rozhodl se tančit tango. Během té noci se muselo něco stát.

Nevím, co to bylo. Moje babička náhodou narazila na info o hodině tanga. Přestože jsem byl velmi mladý a stydlivý, zúčastnil jsem se a ještě jsem toho nenechal. Od té doby uplynulo téměř dvacet let.

Tango mě nabilo energií a přineslo mi spoustu výzev a zajímavých zkušeností. Od úplného začátku mě oslovil tanec, kontakt s mými tanečními partnery i noci na milonze. Učení, diskuse a setkání s mnoha zajímavými lidmi a umělci mi umožnily získat široký pohled na tango. Rád se podělím o své znalosti a zkušenosti s novými zájemci o tento nádherný tanec. První tango hudba, kterou jsem slyšel, byl Piazzolla a pak jsem zjistil, že se narodil ve stejný den jako já: mohl to být osud?

..Tango pro mě není jen tanec, ale životní styl..

Tango jsem objevila v roce 2002 při návštěvě Buenos Aires – a byla to láska na první pohled.
V té době jsem netušila, že se tango tančí i mimo Argentinu. Po přestěhování do Kanady jsem zjistila, jak je tento tanec populární po celém světě. Od té chvíle se tangu věnuji intenzivně a několikrát se do Buenos Aires vrátila.

Inspirovala mě řada vynikajících tanečníků, jako Moira Castellano, Mariana Dragone, Pablo Pugliese nebo Lucas di Giorgio. S výukou jsem začala v Montrealu, v taneční škole Las Piernas, a ráda předávám lásku k tangu dál.

Tango pro mě není jen tanec, ale životní styl.
Tanečník se stále učí, rozvíjí a poznává nové lidi. Určitá výdrž a trénink jsou nezbytné. Tango je pro mě meditace, způsob, jak vyjádřit emoce a najít soulad s partnerem i se sebou. Odráží charakter tanečníků a posiluje různé stránky lidské psychiky – u žen podporuje ženskou energii, u mužů mužskou.

Jsem tanečník, který v tangu našel místo, kde se potkává lidskost, hudba a ticho mezi kroky.

Tango ke mně přišlo v roce 2013 – a já okamžitě věděl, že je to „to ono“. Stačila první návštěva milongy: ta atmosféra, hudba, která vibruje někde hluboko uvnitř, a páry úplně ponořené jeden do druhého, … Připadal jsem si, jako bych prošel bránou do jiného světa. A v tu chvíli bylo jasné, že se tango stane součástí mého života.

Od té doby jsem měl štěstí růst pod vedením učitelů zde v Praze. Navíc díky pravidelným návštěvám pro mne Buenos Aires přestalo být jen městem a stalo se místem, kde se tango učí dýchat. Tamní maestros mi pokaždé ukázali, že tango je nekonečný vesmír, který můžeš studovat celý život.

Na tangu miluji tu hloubku, mnohovrstevnatost a prostor pro napojení, kreativitu a přítomnost – stejné kvality, které jsou i základem mé profese kouče.

A právě proto mě tak těší, že můžu podporovat další tanečníky na jejich cestě a být součástí týmu Caminito. Tango není jen tanec. Je to dialog. Setkání. Energie.

Zato já jsem už jsem docela starej, unavenej, s rozlámaným kolenem, plešatej (ale zato chlupatej), nejlepší už mám stopro za sebou, a vlastně učím, protože nikoho jinýho nesehnali.

S tancováním jsem začal ještě na základce v r. 1987 kvůli dvěma nejhezčím holkám ve třídě. Šli jsme tam tehdy tři kámoši, ale jenom já neutekl. (Byly fakt hezký, ty spolužačky.)

Tango jsem začal učit myslím poslední pátek v lednu r. 2000. (Vlastně jsem nikdy neplánoval živit se tangem, ale tak nějak jsem do toho chtěl nadchnout trochu víc lidí, a proto jsem otevřel lekce tanga pro veřejnost.) Do Argentiny jsem se myslím podíval poprvé v r. 2001 a pak ještě několikrát, koupil jsem tam bandoneon a pár let (asi 10, možná víc) jsem tu v Praze hrál v tangový kapele. Sem tam pouštím hudbu na milongách. Prostě mám tango pořád rád.